﻿&editionNumber=55
&editionVolume=3569

&centralHeader="Letecká síla drtí Osu"
&mainArticleHeader="Jak-1 – tahoun VVS"
&mainArticleText="Boje na východní frontě jsou každým dnem tvrdší, a proto se v tomto vydání podíváme na jeden z hlavních stíhacích letounů sovětského letectva – Jak-1. Stroj navrhl Alexandr Jakovlev a vyráběla jej jeho konstrukční kancelář OKB Jakovlev. Jakovlev byl už dříve známý konstrukcí závodních letadel. V roce 1939 dostal za úkol navrhnout lehký bombardér, z čehož vznikl Jak-2. Sovětskou vládu zaujal natolik, že Jakovlev následně dostal zadání vytvořit stíhačku využívající kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor Klimov M-105. Jak-1 se ukázal jako rychlý, obratný a celkově velmi schopný stíhací letoun a do služby u VVS vstoupil přibližně v době německého napadení Sovětského svazu.

Německý útok způsobil chaos v sovětském zásobování a přezbrojování perutí na nový typ se zpožďovalo. Jak-1 byl vyzbrojen dvěma synchronizovanými kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm a kanónem ŠVAK ráže 20 mm, takže disponoval značnou palebnou silou. Absence výzbroje v křídlech zároveň přispívala k dobré rychlosti výkrutu ve srovnání s některými spojeneckými stíhačkami, například Supermarine Spitfire. Proti německému Bf 109E měl Jak-1 výhodu ve stoupavosti a obratnosti, proti novějším verzím řady F už však v některých vlastnostech mírně zaostával.

Piloti VVS mají Jak-1 v oblibě a v poslední době se začíná objevovat vylepšená verze Jak-1B. Nový model dostal výkonnější motor, lepší výhled z kabiny a dvojici kulometů ŠKAS nahradil jeden těžký kulomet Berezin ráže 12,7 mm. Jak-1B je schopen účinně soupeřit i s novějšími verzemi německého Bf 109, například G-2."
&secondaryArticleHeader="Spojenecké nálety ničí infrastrukturu Osy"
&secondaryArticleText="7. prosince 1942 – Americké armádní letectvo a britské Královské letectvo podnikly další rozsáhlé nálety na Němci okupovanou Evropu. Útoky probíhaly ve dne i v noci a účastnily se jich nejtěžší bombardéry, které mohly USAAF a RAF nasadit. Cíle ve Francii a Nizozemsku napadaly americké bombardéry během dne a po setmění převzali úlohu Britové.

Poslední nálety představují další eskalaci strategické bombardovací kampaně, jejímž cílem je ochromit německou válečnou mašinérii. Mezi cíli byla továrna Philips v Nizozemsku a železniční dílny v Lille. USAAF vyslalo ve dne bombardéry B-24 Liberator nad Nizozemsko a B-17 Flying Fortress nad Francii. Lehčí bombardéry a více než 400 stíhaček současně podnikaly příležitostné útoky na pozemní cíle a vyhledávaly souboje se stíhači Luftwaffe. Po setmění nasadila RAF své nejtěžší bombardéry Lancaster, Stirling, Wellington a Halifax do mohutného náletu na průmyslové komplexy v Karlsruhe na jihozápadě Německa. Podle zpráv byl útok tak rozsáhlý, že bombardéry RAF přelétaly nad Doverem déle než hodinu a půl.

Rostoucí rozsah náletů se odráží také ve ztrátách. Během posledních 48 hodin ztratila spojenecká letectva 28 bombardérů a dvě stíhačky. Poprvé během války zaútočilo USAAF také na cíle v pevninské Itálii, když bombardéry B-24 Liberator napadly Neapol."
&fakeArticle1Header="Dok č. 4 v Pearl Harboru – položeny základy"
&fakeArticle2Header="Mariňáci připomínají výročí Pearl Harboru ostřelováním"